POVÍDÁNÍ O KAŠTANOVNÍKU
Sám jsem před cca 25 lety sázel několik stromů (semenáčů), které již v současné době plodí a i když jsou pěstovány v poměrně velké nadmořské výšce (cca 550 metrů nad mořem) neutrpěly zatím žádnou úhonu a to ani při větších mrazech. To, že se těmto stromům v našich podmínkách daří dosvědčuje také cca 500 vzrostlých stromů , které se na našem území v různých lokalitách vyskytují a dále tři kaštanové sady ,kde jedlé kaštany prosperují , plodí a jsou sklízeny kvalitní plody. Popis těchto lokalit najdete dále. Jedná se v drtivé většině o semenáče pěstované ze semene. Původ těchto semenáčů je pravděpodobně z jižních částí Evropy , kde je tento druh tradičně pěstován po staletí. Vzhledem k tomu , že zde nikdo nenabízel opravdu kvalitní rostliny pro sadbu , vytipovali jsme několik druhů vhodných pro naše klimatické podmínky, které také nabízíme a prodáváme a je možno je zakoupit v našem e-shopu. Zájem o tento krásný strom se každý rok zvyšuje a z tohoto důvodu byla rozšířena i druhová nabídka. Informace zde uvedené byly také čerpány z dostupné literatury ,která již byla k této problematice v minulosti publikována. Zde uvedené informace můžete pokládat za ověřené a podložené dlouholetou praxí lidí , kteří zasvětili jedlým kaštanům celý život.
Poděkování:
Zvláště by jsme chtěli poděkovat paní Doc. Ing. Gabriele Juhasové, CSc. za poskytnutí odborných informací ,které se týkají chorob kaštanovníků jedlých a dále pak již dnes zesnulému panu Štefanu Plevovi ,který byl na Slovensku předsedou OZ SATIVA ,(občanské sdružení) které vzniklo za účelem záchrany a obnovy kaštanovníků jedlých na Slovensku v Modrokemennej oblasti a to za jeho praktické a odborné zkušenosti , které nám poskytl při tvorbě těchto stránek .
Kaštanovník paří v Evropě mezi vyhledávané ,,ovocné“ dřeviny . Plody obsahují cenné výživné látky a mají nenapodobitelnou chuť.
U nás si většinou jedlé kaštany a jejich vůni spojíme s vánočními časy, kdy jsou prodávány pečené na vánočních trzích.
Z vlastní několikaleté zkušenosti musím říci , že některé tyto dovážené kaštany jsou nevalné chuti a to ne proto , že by byly špatně upečeny , ale , že jsou napadeny plísní v době přepravy ze zahraničí k nám a to z důvodu špatného skladování při převozu nebo uskladnění .Z koupené várky většinou minimálně polovinu musíme vyhodit.Ten kdo však jedl opravdu čerstvé zdravé kaštany ví ,že jejich chuť je opravdu výborná a nenapodobitelná. Tento druh by se měl stát součástí našeho jídelníčku po celý rok.
Vzhledem k tomu ,že se však kaštany k nám dováží pouze na podzim nezbývá, než se pokusit zajistit tytoplody z vlastní produkce.
Když pomineme výživovou hodnotu kaštanovníku musíme zmínit užitkovou hodnotu dřeva,které je krásné a tvrdé a má stejné nebo podobné vlastnosti jako dřevo dubové , vhodné k výrobě dýh , trvanlivých železničních pražců, stylových kusů nábytku, sudů atd. O praktickém využití tohoto produktu však v našich podmínkách díky rozšíření kaštanovníku nelze hovořit.
Výskyt je ojediněle v celé České Republice .Byl sázen nejčastěji do zámeckých parků a zahrad kde se stává většinou opravdovou ozdobou zahrady, je to solitérní strom ,který potřebuje ke své prosperitě prostor a neměly by ho při růstu zastiňovat jiné stromy.
Kaštanovník jedlý vytváří krásné vznosné kulovité koruny, které dosahují výšky až 30 metrů. Kaštanovník jedlý patří mezi dlouhověké stromy a v případě ,že neuhyne z biologických nebo destruktivních příčin ,dožívá se velmi vysokého věku( řádově stovky let). Kmen se větví nízko nad zemí ,ale řezem jej upravujeme a zapěstováváme do tvaru vysokokmen. Můžeme samozřejmě pěstovat i v keřovité formě . Kaštanovníky mají hlavně v mládí obrovskou výmladkovou schopnost
Borka(kůra) je v mládí červenohnědá, ve vyšším věku hnědosivá a později tmavo- šedá nebo téměř černá, síťovitě rozbrázděná v hlubokých rýhách .
Je to opadavý strom.Listy jsou krátce řapíkaté a střídavě postavené, podlouhlé a kopinaté nebo kopinatě elyptické, a to 10 .až 20 cm dlouhé s ostře pilovitým okrajem, pevné. Svrchní strana podlouhlého řapíkatého listu je lesklá,tmavě zelená,spodní je světlejší zelená.
KVĚTY KAŠTANŮ
Kaštany každoročně bohatě kvetou, květy ale ještě neznamenají plody, důležité je nasazení samičích květů ze kterých se vytvářejí čéšky s plody . Může se stát že kaštany budou obaleny květy ale řesto nebudou žádné plody , toto je závislé od mnoha faktorů,jako je doba kvetení, povětrnostní podmínky, násada samičích květů , dlouhé deště zjara které můžou mít vliv na vyplavování pylových zrnek, malé množství včel. Když se tyto faktory sloučí dohromady je to pro plodnost katastrofa. Takovýto podobný rok v čechách nastal na jaře 2010. Kaštany kvetli velmi mnoho ale plody nebyla žádné. ( okalita Benešovsko)
Kvete po olistění v červnu a červenci. Květy kaštanů jsou uspořádány v bohatých ,přímých nebo jen málo převislých dlouhých jehnědách(10-15 cm). Kaštan je dřevina jednodomá a jehnědy jsou jednopohlavné ,tzn. že obsahují samčí i samičí květy . Z jednoho poupěte vyrůstá 6-7 jehněd .V horní části jehněd jsou květy samčí často jen málo vyvinuté, zakrnělé, samičí květy jsou uloženy na bázi jehněd v číšce, která v době zrání plodu velmi zbytňuje a mění se v ostnatý obal ve kterém se později tvoří plody .
Plody dozrávají koncem září nebo v polovině října. Obvykle má tři nažky ,které jsou uzavřené v pichlavě ostnité 5 – 8 cm široké číšce,která se otevírá do čtyřech chlopní.
U některých jižních odrůd byly zaznamenány i číšky dosahující velikosti 10 cm, ale v našich podmínkách toto nemůžeme očekávat.exportovány do celého světa v různém stádiu zpracování.
|
opravdu radost |
je připravena,přejeme dobrou chuť |
PŮVODNÍ DOMOVINA KAŠTANOVNÍKU
ing. Pavlíny Haltofové Ph.D. ,která se zabývá problematikou kaštanovníků
u nás již řadu let a za možnost zde uveřejnit její poznatky jí velmi děkujeme.
Přesné datum , kdy byly kaštanovníky do našich krajin dovezeny není přesně znám , ale první sazenice pravděpodobně přivezli již římští vojáci. Další verze je , že je dovezli turečtí výpadníci a to do oblasti dnešní Moravy, odkud se šířili dále na západ. Jisté je , že tato dřevina se v našich krajích vyskytuje již po staletí a můžeme s jistotou říci ,že u nás může prosperovat a plodit kvalitní plody.
První oficiální zmínky o pěstování kaštanovníků na našem území z druhé poloviny 19. století na území chomutovska,jak dokládají nalezené zápisky z chomutovského archivu. Balbín se též zmiňuje v publikaci Miscellanea historica regni Bohemiae o kaštanovnících pěstovaných v Chomutově a v Obytcích u Klatov. Zbytky kaštanovníku včetně pylu byly také nalezeny ve středověkých jímkách v Praze.
Kromě druhu C. sativa je znám výskyt Castanea dentata z arboreta Peklov u Kostelce nad Černými Lesy. Kaštanovníky se u nás vyskytují převáženě do nadmořské výšky kolem 500 m. n. mořem. Nejvýše zjištěnou lokalitou kaštanovníku je u nás lokalita Nejdek v okrese Karlovy Vary , kde kaštanovníky prosperují v nadmořské výšce 678 m.n.m na stráni U hotelu Krásná vyhlídka. V nadmořské výšce byly dále zaznamenány kaštanovníky i v lokalitě Zubří v okrese Chrudim. Je předpoklad ,že další stromy o kterých není evidence budou v mnoha soukromých zahradách . Na některých místech se vyskytují také v lesních porostech a to v oblasti Lovosicka, Žehušicka , Slatiňanska v okolí Luhačovic.
Přestože je tento strom v našich krajích znám poměrně dlouhou dobu, jsou u nás pouze tři kaštanky a dále pak desítky samostatných stromů převážně v zámeckých parcích a zahradách.
Nestarší kaštany rostou v kaštance chomutovského zooparku.Kaštanka založená v 17. stol. jezuity, je dnes unikátní památkou. Chráněné staleté stromy jsou nejseverněji položeným plodícím sadem. Rozloha kaštanky je cca 2 ha, geologický podklad je rulový,nadmořská výška 370m.n.m. S výsadbou se zde již započalo v druhé polovině 16 století . Nejstarší doložená zpráva o stromech v kaštance u Kamencového jezera nedaleko Chomutova pochází od Balbína z roku 1679 z „Miscellanea historica regni Bohemiae“ . Další historické zmínky o Chomutovské kaštánce najdeme v kronice Jana Josefa Urtici (kronika končí rokem 1750) a v přednáškách Dr. Zippe z roku 1844 . Největší zdejší kaštanovník má ve výšce 130 cm obvod už 688 cm (výšku 16 m, průměr koruny 18 m). Měření byloprovedeno v cca listopadu 2022 během podrobného arboristického průzkumu kaštanky zadaného městem Chomutov a prováděného odbornou firmou .Sběr kaštanů je zde zakázán a hrozí za toto porušení vysoká pokuta , nevím jestli je tím myšlen sběr jako takový ve velkém ,neoprávněnými osobami , ale předpokládám, že když si děti seberou pár kaštanů tak z toho nebude nikdo vyvozovat žádné závěry.
Další stromy rostou v naší další a asi největší kaštance v Nasavrkách u Chrudimi a to na ploše 1.0832 ha.Rozprostírá se na mírném svahu severní expozice s podložím kyselé horniny Nasavrcého plutonu(Chráněná krajinná oblast Železné hory). Vnikla na pozemku bývalého auerspergského dvora za dob Adama n.Auersperka v roce 1766 nebo 1788(Kokeš 1950). Kníže byl výtečný hospodář , který založil také ovocnou školku,ve které pěstoval také kaštanovníky a to ze semen dovezených z jeho tyrolského panství v Tuxerském údolí.Mlatečka ( 1973) oproti tomu uvádí , že historie kaštanky začala v roce 1783, když kníže Auersperk dovezl z Itálie sazenice kaštanovníku a zasadil je na pozemek pod svůj zámeček.
Výsadbu provedl zahradník Oxenhauser, který pak ve školce nasavrckého dvora pěstoval kaštanové výpěstky z plodů. Původně bylo vysazeno 24 stromů. Jak to bylo doopravdy se asi už nepodaří objasnit ale důležité je to , že stromy se dochovaly do dnešní doby a můžeme se těšit z jejich krásy.V 19. a 20. století byla výsadba zahuštěna na současných 97 stromů. Stromy bohatě plodí a semena jsou klíčivá, v podrostu bohatě zmlazující. Nejmohutnější strom, tzv. Kněžák, má obvod 480 cm (Kokeš 1950). V roce 1990 byla kaštanka prohlášena za Národní přírodní památku.
Dle informací z literatury probíhají na kaštanovnících z této lokality genetické testy, které by měly objasnit původ kaštanovníků .
Další kaštanka(Vinička) se nachází v severních Čechách v okresu Litoměřice přibližně 1 km západně od obce Březno. Toto však není klasická kaštanka v pravém slova smyslu ,neboť se de facto jedná o lesní porost. Jde o 180 let starý kaštanový sad , který založil v r. 1827 Karel Daudlebský ze Šterneku. Stromy jsou zde vysázeny v pětimetrových sponech v jedenácti řadách. Lokalita se nachází v nadmořské výšce 360 m.n.m.
Další památkové stromy se nachází v Loučeni, Netřebicích,Chomutově, Damicích,Domaslavicích,Chotěboři, Dolním Vestci,Slavíkově,Liberku a Zábřehu na Odrou. Dále se samozřejmě vyskytují na našem území desítky samostatně nebo v malých skupinách rostoucí stromy kaštanovníku a to i v lokalitách kde by jsme tento strom nečekali.
Pozn :Loni na podzim jsem zavítal do malé hospody ve vesnici Ouběnice okres Benešov a tam na kamnech chlapi pekli kaštany, když jsme se jich zeptal kde je vzali ,ukázali z okna na vzrostlé stromy na náměstí. Je zkrátka spoustu míst, kde tyto stromy rostou, ale jejich výskyt není přesně zmapován.
Oproti Slovensku kde je tento strom nepoměrně více rozšířen je u nás situace opravdu špatná , není tomu však proto ,že by se tomuto druhu u nás nedařilo ,ale spíše to přisuzujeme tomu ,že není u nás tak znám a v povědomí je zakořeněn jako jižní strom a tudíž nebyl ani hojně vysazován. V minulosti se již někteří autoři snažili tento fakt změnit a dostat tento druh do povědomí a do našich lesů , ale vzhledem k tomu , že tato výsadba nikdy nedostala podporu od legislativy jako dřevina která je vhodná do našich porostů, tak se toto dosud nikomu v masovějším měřítku nepodařilo. Vzhledem k tomu ,že je tento druh svými vlastnostmi , chováním i mykoflorou velmi podobný našemu dubu,pokusíme se v budoucnu tento náhled na tuto dřevinu změnit . Možná toto také bylo zaviněno tím ,že tyto dřeviny nebyly nabízeny žádným zahradnickým centrem . V nabídce se vyskytovali se pouze semenáče pěstované z plodů neznámého původu ,pravděpodobně zakoupené v supermarketech, které plody kaštanovníků dovážejí za účelem prodeje. Tyto výpěstky jsou však pro pěstování v našich zeměpisných šířkách více než nevhodné , tím samozřejmě není dáno že tyto stromy nemůžou u nás růst a plodit ale je u nich větší pravděpodobnost že jejich růst a prosperita nebude taková jako u stromů které jsou pěstovány ze semen stromů které rostly po staletí v našich klimatických podmínkách.
Optimistická poznámka na závěr:
V posledních letech je možno zaznamenat řadu nových výsadeb kaštanovníku jedlého jak v měststkých výsadbách, tak i v lesních porostech a v mnoha soukromých zahradách, kde je kaštanovník vysazován jako plodonosná i jako krasná dřevina. Zájem o tento strom rok od roku stoupá.
DŮLEŽITÉ DOPORUČENÍ HNED NA ZAČÁTEK :
Jedlý kaštan přijímá živiny přes mykohyrzní houby , které zprostředkovávají přenos živin na kořenové soustavě. Při výsadbě doporučujeme tyto mykohyrzní houby rostlině zajistit a to buď přirozenou cestou ( kýbl bukové hrabanky při výsadbě) nebo umělou cestou a to například přípravkem ECTOVIT .
( mykohyrzním houbám je věnována celá jedna sekce na těchto stránkách- doporučujeme přečíst viz mykohyrzní houby a kaštanovník) .
Pro pěstování kaštanovníků jsou ideální hluboké kypré půdy na vyvřelých horninách s vysokým obsahem fosforu a draslíku. Kyselost půdy je ideání pH5-pH5,6. Kaštanovník je citlivý na aktivní vápenec. Důležitá je propustnost půdy. Těžké a vodu obohacené jílovité půdy jsou příznivé pro šíření chorob a hnilob. V našich klimatických podmínkách kaštanovníky mohou trpět pozdními mrazíky a proto je důležité mladé stromky chránit jutou a před jarním sluncem , aby nedošlo k puknutí nebo praskání kůry na kmeni a tím k otevření cesty pro infekci nebo houbovému onemocnění. při výsadbě použijte na dno rašelinu nebo zeminu pro jehličnany . Je to strom který vyžaduje prostor , neměl by se vysazovat v zástinu jiných stromů. Doporučená výsadba je ve sponu (rozestupu) 10-15 metrů, ale když je možnost volíme raději i větší vzdálenost. U stromů pěstovaných ze semene je doporučena výsadba spíše dále od sebe( cca 15 metrů) u roubovanců můžeme vysazovat blíže , neboť roubované stromy nevytváří tak mohutné a rozložité koruny(cca 10 metrů) . Doporučeno je z důvodu kvalitního opylení pěstovat vždy dva a více jedinců.
Na tomto obrázku je vidět krásná ostnitá číška se třemi zralými plody ale vlevo na obrázku je vidět jeden hluchý plod. Tytoplody vznikají právě přinedostatečném opylení .
Množení kaštanu jedlého :
Existují dva způsoby množení jako u ostatních dřevin a to generativně ( častější způsob) a vegetativně (tomuto způsobu se zde věnovat pro jeho náročnost nebudeme). Množení generativně je množení ze semene. Toto je také nejčastější a také nejjednodušší způsob množení. Semena kaštanů mají poměrně velkou klíčivost ,která za ideálních podmínek může dosáhnout až 70 % . Semena uskladníme na podzim v písku při teplotě 3-5 st. C , vhodná je i lednice. V případě, že budete vysazovat semena brzy z jara do vlhké půdy ,je tu riziko,že při vzklíčení semen dojde k popálení rostlinek ještě jarními mrazíky. Vysazujte tedy buď ve skleníku nebo do volné půdy až v cca polovině dubna. Doporučuje se výsadba do volné půdy nebo do většího kontejneru ,aby mohlo dojít k dobrému vývinu kořenové soustavy. Vysazujeme zásadně výběrové tzn. velké a zdravé plody,aby byla pravděpodobnost,že strom si ponechá stejné genetické vlastnosti tzn. velké plody. V případě pěstování kaštanovníků ze semen však na toto nelze spoléhat a vždy je to tak trochu sázka do loterie,ale o výsledku se bohužel dovíme za cca 10- 15 let což je přibližně doba nástupu plodnosti u kaštanovníků pěstovaných ze semene. Plody z těchto semenáčů můžou být menší , ale na chuťové vlastnosti to nemá žádný vliv.Proto se na podnože kaštanovníku štěpují vyšlechtěné odrůdy nebo rouby ze stromůkteré mají velké plody ( viz informace dále) .Semena sázíme do hloubky cca 5-8 cm do kypré půdy a to tak ,aby špička kaštanu směřovala do boku( do strany) Když sázíme kaštany do volné půdy můžeme zeminu přikrýt černou PET folií nebo jiným druhem folie a místa ,kde jsou kaštany zasazeny,prostřihnout tak jako když se sází např. okurky.Plody se sází 15-20 cm od sebe. V případě že vysazujeme větší množství necháváme mezi řádky mezeru 60-120 cm a to podle toho,jakým způsobem budeme semenáčky ošetřovat ,aby jsme k nim měli bezproblémový přístup . Semenáčky je nutné pravidelně zavlažovat,aby jsme v prvním roce dosáhli co největšího přírůstku .Ideální je samozřejmě výsadba do skleníku .
 |
 |
 |
 |
Stromky kaštanovníků sázíme jako jiné ovocné dřeviny , způsob je všeobecně znám a nemá smysl jej zde opakovat. Co se týká nadmořské výšky tak obecně lze doporučit pěstování kaštanovníku do cca 550 m.n.m. , ale jak již bylo dříve zmíněno prosperují i ve vyšších polohách. Při sázení do vyšších poloh je raději lépe zvolit chráněná závětrná místa. Kaštanovník nemá rád náhlé změny a výkyvy teplot a vysušování půdy k čemuž dochází hlavně při letních pařácích. Ideální oblasti jsou takové , kde průměrná roční teplota přesáhne 7 st. C a úhrn srážek je na d 550 mm. Toto je samozřejmě doporučení, ale kaštan je možno pěstovat i na místech , kde toto není splněno. Kaštan snáší teploty až kolem -27 st. C . O mladé stromky zvláště po výsadbě je nutno se v prvních letech starat .V suchých obdobích roku ,kdy ještě kořenová soustava nezasahuje hluboko je nutno v parných dnech a suchých obdobích provádět zálivku, přes zimu kmínky chránit obalením jutou . Před jarním sluncem je potřeba chránit kmínky, kdy se vlivem tepla rozproudí pod kůrou míza a když potom přijdou jarní mrazy tak tato míza může kůru roztrhnout a otevřít tak cestu pro choroby ,ale o této problematice zde bylo již něco řečeno. Mladé stromky chraňte plastovými ochranami proti okusu zvěří nebo jinými zábranami .Hnojení kaštanů je možno provádět běžně dostupnými hnojivy tak jako u jiných ovocných stromků. Na jaře hnojivy s vyššsím obsahem dusíku a na podzim zase s vyšším obsahem fosforu. Doporučujeme například kristalon.
Ideální je když je kmínek tlustý jako tužka. V případě že semena sázíme do volné půdy venku na áhoně roubovat můžeme většinou až 3 rokem. Při sázení do skleníku můžou výt podnože připraveny k roubování již druhým rokem .
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Smenáče kaštanovníku můžeme dále štěpovat ale toto je velmi odborná álešitost a v amatérských podmínkách je úspěch spíše dílem náhody .V případě , že máme k dispozici matečný strom ,který má velké plody ,můžeme jej zkusit pokusně naroubovat na námi vypěstovaný semenáč ,ale úspěch se obvykle nedostaví. Úspěšnost roubování ovlivňuje několik faktorů a to je jednak kvalita podnože i roubu, vlhkost ,světlo, teplota. Srůstání roubů podle druhu trvá také různě dlouho a některé rouby i když rostou a zdá se,že je vše v pořádku odpadne po odmotání pásky.Roubování kaštanovníků je poměrně odborná záležitost a navíc se musí dodržet jedno velmi důležité pravidlo které když se opomine úspěch je potom opravdu pouze dílem náhody. (omlouváme se , ale toto zde neuvádíme)
Obecně k roubování : rouby sbíráme a skladujeme stejně jako u všech ostatních ovocných dřevin. jako způsob roubování můžeme zvolit kopulaci, anglické roubování , roubování do rozštěpu , na kozí nožku , za kůru atd. Rouby používáme se třemi nebo čtyřmi očky. Jednoduše řečeno způsob roubování a jeho techniky jsou stejné jako u ostatních ovocných dřevin.
Ujímání roubu pomůže , pakliže místo roubu zahrneme zeminou a to už po nejbližší pupen nad místem roubování, můžeme použít i jemnější mulčovací kůru .
Doporučení :
V případě ,že se rozhodneme z finančních důvodů koupit pouze jeden roubovaný stromek doporučujeme k němu zakoupit minimálně jeden, ale spíše více semenáčů z důvodu zajištění kvalitního opylení. Doporučená je skupinka cca 5-ti stromů .
u nás jsou v některých centrech nabízeny jednoleté nebo dvouleté semenáčky kaštanovníku jedlého. Tyto semenáče bývají velmi často pěstovány z plodů dovezených z jižních zemí. Tyto semenáče jsou sice pěkného vzrůstu,ale jejich genetická vybavenost pro pěstování v našich zeměpisných šířkách nemusí být ideální. Lépe je mít jistotu, že semenáče jsou z plodů kaštanů, které po staletí rostou v podmínkách ,které jsou velmi podobné našemu klimatu. Ideální jsou semenáče z plodů například ze Slovenska podhůří Malých Karpat, kde tyto stromy rostou již po staletí a jejich genetická výbava je za staletí přizpůsobena extrémnějším podmínkám . Tyto semenáčky jsou dražší, ale hodí se pro naše podmínky daleko více než semenáče vypěstované ze semen koupených v supermarketech. Solidní firma by Vám toto měla zaručit i když toto nelze nějak prokázat je to opravdu jen otázka solidnosti prodejce.
A takto již vypadá cca 10-ti letý nový kaštanový sad :
 |
 |
Kaštany se pěstují převážně jako vysokokmeny ale je možno je pěstovat i v keřovité formě ale v této se pěstují spíše okrasné ( např. panašeované) kaštanovníky.
V průběhu roku doporučujeme 3-4 krát okopat a to po dobu cca 4-6 roků. Kolem sazenic se může dát posekaná tráva a to až do výšky 10 cm , pod trávou se drží vlhkost a sazenice lépe prosperuje.V prvních 3-4 letech doporučeno v parných létech sazenice zalévat . V dalších letech jsou již stromky hluboko zakořeněny a pravděpodobnost úhynu z důvodu zaschnutí je již malá. V prvních letech je možno použít i hnojivo např. z jara ,,KRISTALON Start“ a na podzim ,,KRISTALON Podzim“ nebo jakékoli jiné jhnojivo. Na jaře hnojíme hnojivy z vyšší obsahem dusíku a k podzimu zase hnojivy s vyšší obsahem draslíku .
Vysazené malé semenáčky 3 rok po výsadbě seřízneme na jaře o 10-15 cm. V následujícím roce má strom 3-4 výhony a tyto zakrátíme o cca 1/3. V případě, že máme k dispozici již velký štěpovaný špičák je nutné dodržet to, aby místo štěpování zůstalo při zasazení cca 10 cm nad úrovní země . U tohoto v druhém roce provedeme zkrácení větví v korunce o cca 1/3 a potom již do koruny nezasahujeme.V případě že chceme strom pěstovat jako vysokokmen což je doporučená a nejčastější forma , řežeme postranní obrost proběžně tak aby první větve nasedaly na kmínek ve výšce cca 160-170 cm.
Při sázení stromků vždy používáme kůly ke kterým stromek vyvyzujeme , doporučeno je na malé stromky pletivo nebo plastový tubus z důvodu ochrany proti okusu . tubus nám může sloužit zároveň i jako ochrana proti prudkému jarnímu slunci.
Plody se sklízí každoročně v období koncem září a říjnu ,záleží na poloze stromu a klimatických podmínkách . Plody sbírají ze země a vylupují s ostnitých číšek . Syrové plody jsou nepříjemně trpké, teprve tepelně upravené jsou vhodné ke konzumaci.Kaštany jsou zpravidla velmi rychle napadány plísněmi, které mohou způsobit až černé zabarvení jádra kaštanu, proto je vhodné při jejich koupi bedlivě sledovat jejich jakost a případně i prodávajícího požádat o rozkrojení některých plodů. V domácnosti je nutné kaštany je rychle spotřebovat. Vysýcháním kaštany velmi tvrdnou a stávají se pro tuto tvrdost nepoživatelnými. Osvědčený způsob je jejich uvaření , vyloupání a zamražení po rozmrazení neztrácejí chuť ani kvalitu .
 |
 |
VÝŽIVOVÁ HODNOTA A LÉČIVÉ ÚČINKY
 |
 |
 |
Jedlé kaštany mají pro lidský organismus obrovský přínos. Čistí játra od jedovatých zplodin a působí proti průjmům, psychickým poruchám a stavům úzkosti. V lidovém léčitelství a farmakologickém průmyslu se využívají listy jako prostředek proti kašli. Pro svůj nízký obsah cukru jsou vhodné i pro diabetiky. Obsahují více uhlovodíků než většina ořechů a jsou proto výborným energetickým a regeneračním zdrojem. Obsahují také sacharózu jako hlavní cukr a to ve větší míře než pšenice , vlašský ořech či brambory a zatím co glukóza, fruktóza a maltóza jsou obsaženy jen v malých množstvích. Zastoupeny jsou také minerální látky jako je draslík,fosfor,síra,hořčík, vápník,chlorid,sodík,železo,mangan měď zinek a další prvky. Jedlé kaštany se upravují mnoha způsoby,ale asi nejznámější způsob je pečení kaštanů. Nejlepší způsob uchování kaštanů je jejich zamražení v mikrotenových sáčcích. Po rozmrazení si zachovávají svou původní chuť.
"Jeho plod je užitečný proti každé slabosti, která je v člověku. Jez ho často, denně, před a po jídle, a tvůj mozek poroste a bude se naplňovat, tvé nervy zesílí a slabost bude ustupovat." Z listů a plodů je připravují různé výluhy a tinktury a používá se i k výrobě homeopatických léků.
Jedlý kaštan je mezi stromy, tím čím je fenykl mezi bylinami: stoprocentně zdravý, od kořene až po vrchol. V plodech, slupkách, listech i v kůře jsou cenné třísloviny (taniny a bioflavonioidy).
Plody obsahují vedle škrobu (45-58%) a bílkovin (4-7%) hodnotné uhlovodany(22-34%), které slouží všem buňkám, zvláště však nervům, jako přísun energie.
Nadto obsahují plody jedlých kaštanů specifické účinné látky (biogenní aminy, eutrotransmitery), které jsou nutné k nervovému vedení a svalovým vzruchům. V plodech jsou mimoto vitamíny A, B, a C. Protože neobsahují žádné hexóny typu glukózy nebo fruktózy, lze jedlé kaštany doporučit i diabetikům. Jedlé kaštany jsou ideální potravou pro nervy všech osob po čtyřicítce a předcházejí vzniku ztráty paměti.
Postup přípravy pečených kaštanů :
- Nejjednodušší způsobem je, když kaštany vložíme do vody a necháme je po dobu několika hodin nasáknout vodou, abychom předešli jejich vysušení během pečení. (není podmínkou)
- Kaštany vyjmeme z vody, osušíme a z jedné strany nařízneme slupku do kříže( do X) špičkou nože.
- Rozložíme je na plech (nebo pánev) a pečeme 20 minut při 180-210°C, až se slupka otevře a buď hodně ale třeba i málo a kaštany jsou na povrchu křehké, ale uvnitř měkké (zkusíme vidličkou ale lépe je jeden kažtan z várky rozříznout).
4. Horké kaštany trochu pokropíme vodou, zabalíme do starší utěrky,silně stlačíme, aby popraskala slupka(toto není nutné) a necháme je zde asi pět minut. Pak je přemístíme na keramickou misku zakryjeme talířem, aby příliš rychle nevychladly a s potěšením je pojídáme.
Při pražení kaštanů na volném prostranství se používají terakotové nádoby s otvory (mřížkami - podobným cedníkům) položenými nad dřevěném uhlí. V domácím prostředí tj. v kuchyni se používají speciální pražící pánve na kaštany ("chestnut-roasting pan"),které vypadají jako obyčejné pánve, ale mají na dně dírky. Kaštany vložíme na pánev, postříkáme je vodou, zakryjeme poklicí a necháme na středním plameni pražit.
Pánví občas zatřepeme. Tak pokračujeme, až je slupka načernalá a bílá dužina začne vykukovat ven naříznutým otvorem; trvá to asi 5 až 10 minut. Pokud jsou naše kaštany připálené znamená to, že jsme pánví dostatečně netřepali.
Při pečení nesmí zčernat a musí si zachovat typickou tmavohnědou barvu.
Postup přípravy vařených kaštanů:
vody a 1 kg kaštanů. Vaříme 20 minut na 3. stupni. Po odpaření se dá
zakrytý hrnec na stůl a každý si své kaštany oloupe sám. Ale najednou
na talíř si dá jen 2–3 kusy. Každý dostane ještě misku smetany a jí si
kaštany polévá. Místo smetany lez samozřejmě použít i šlehačku. K
pití se dává sklenka červeného vína nebo čaj. Je to velmi dobré jídlo
pro velkou společnost okolo stolu.
Tuto sekci jsme zpracovali tak aby byla pokud možno srozumitelná každému. Obecně houbová onemocnění rostlin a stromů je velmi složitá problematika a nemá smysl zabíhat do detailů . Kdo bude mít o toto hlubší zájem může si k této problematice sehnat patřičnou literaturu .
DŮLEŽITÉ: zde uvedené choroby a škůdci můžou napadnout kaštanovník, ale je nutno si uvědomit ,že každá dřevina má své škůdce , je dobré o nich vědět, počítat s nimi, ale v žádném případě to neznamená, že se rozhodneme tuto dřevinu nepěstovat , když by jsme na tuto filosofii myšlení přistoupili ,nemohli by jsme pěstovat v podstatě nic.
Kaštanovnik jedlý, který roste v Evropě, je hostitelem přiibližně 300 druhů hub . Většina z nich patří žije na odumřelých částech rostliny nebo jsou fakultativnimi parazity, kteří žijí na oslabených stromech a nemaji velký hospodařský význam.
Na výhonech a listech kaštanovniku jedlého parazituje mnoho druhů hub ,které způsobují vadnutí listů , zasychání výhonů ,skvny na listech atd . Tyto houby můžou způsobit úhyn, zvláště pak mladých stromů , ale pakliže je provedeno ošetření stromu běžnými fungicidními přípravky, nejsou pro stromy až na vyjímky životně nebezpečné .
Rakovina kúry kaštanovníku .
Mezi nejnebezpečnější patogenní houby patří Cryphonectria parasitica , která způsobuje rakovinu kaštanovníku jedlého. Tento houbový patogen je podle zakona a. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské praxi, zařazen mezi karanténní škodlivé organismy.Jeho výskyt v České republice nebyl dosud potvrzen , ale vyskytuje se již na Slovensku.
Následkem napadeni stromu houbou Cryphonectria parasitica dochazí ke změně barvy listu, které během vegetace žloutnou, hnědnou a usychají. Zdaleka nejviditelnějším příznakem jsou žluté neopadnuté listy .Strom usychá od vrcholu koruny.
Na větvích a kmenu vznikají v kůře léze v podobě červenohnědých míst , kde se postupně objevuje propadlá a podélně popraskaná, potrhaná kůra a napadená větev odumírá. Pro tuto chorobu je charakteristické, že rozmnožovací orgány patogena se vyvíjejí na kmenu a větvích ve vrcholové části koruny a odtud se postupně šíří směrem dolů.
Lze je zjistit na napadené kůře i v nepatrných prasklinách nebo ranách způsobených napadnutím datlovitými ptáky nebo dřevokazným hmyzem.
Houba vytváří nepohlavní plodničky – červenooranžové pyknidy. Při dozrání konidií a za dostatečné vlhkosti se pyknidy otvírají a kolonie spolu se slizovitou lepkavou hmotou jsou v podobě pentlicovitých útvarů z plodničky vytlačovány. Mycelium houby se nejlépe vyvíjí mezi kůrou a kambiem, kde vytváří charakteristické vějířovité podhoubí žluté barvy, které později prorůstá nejbližší vrstvy bělového dřeva.
Houba se na zdravé dřeviny šíří především prostřednictvím spor, které přenesou hmyz, ptáci nebo svou činností také člověk. Vstupní branou jsou různá poraněni často nepatrných rozměrů. Odřeniny od kůlů ke kterým jsou mladé stromky vyvázány, zaříznutí uvazových provázku atd. Na toto je potřeba dát pozor. Vzhledem k tomu že se houba na našem území zatím nevyskytuje jsou toto všechno optřaní zatím preventicní a pravděpodobnost nákazy malá.
POROR !!! Z tohoto důvodu kaštany nesklízíme v žádném případě tzv ,,klácením“ , jak jsme tomu zvyklí například u ořešáků . Houba je nebezpečná nejen pro kaštanovník jedlý, ale napadá také různé druhy dubů, buky, habry, javory a některé další dřeviny .
Při neléčení jsou následky fatální a dochází k odumírání celých větví .Toto houbové onemocnění je opravdu nebezpečné ,ale při včasném podchycení choroby je možné strom zachránit.
DŮLEŽITÉ!!!
Přebnos tohoto houbového onemocnění semeny nebyl prakticky ani laboratorně prokázán, k napadení dochází výhradně při poranění kůry stromu kdy se sporu uchytí v ráně a tam začínají růst.
V současnosti se tato choroba objevila na Slovensku v oblasti Modrého Kameňa ale i v jiných lokalitách .
Na Slovensku již začali s touto chorobou bojovat aby vytvořen Projekt v rámci programu Cezhraničná spolupráca Maďarsko–Slovensko 2007-2013
Zajímavé je ,že tyto kmeny léčivých hub se dokáží v některých případech přenést i na ostatní napadené stromy v okolí , které nejsou naočkovány a dochází také k jejich uzdravování . Tento jev byl iž pozorován v několika lokalitách ve Evropě i ve světě .Zdůrazňujeme opět ,že tento popis léčby je velmi zjednodušený a je zde popsán tak, aby byl pro laika srozumitelně popsaný .
Tip : Velmi dobře je tato problematika zpracována v knize ,,Houbové choroby kaštanu jedlého " od paní Doc. Ing. Gabriely Juhasové , CSc kde je tato choroba velmi podrobně popsána a je jí věnován velký odborný prostor .
Info : v poslední době jsme již schopni tuto nemoc léčit , asi nejdále a nejvíce zkušeností v této problematice v Maďarsku a ve Francii .
Inkoustová choroba:
Onemocnění kaštanovníku jedlého, které se označuje jako „inkoustová choroba“, způsobují houby Phytophthora cambivora ( a Phytophthora cinnamomi ). Obě houby jsou považovány za stejně patogenní. Třebaže původci této choroby nepatří mezi karanténní škodlivé organismy, způsobují na dřevinách tohoto taxonu značné škody.
Prvním příznakem choroby je změna barvy listů a jejich velikosti. Listy u napadených stromů mají světlezelenou barvu,později žloutnou, hnědnou a listy, které usychají, delší dobu přetrvávají na stromech. Olistění koruny je řídké , listy jsou zmenšené , často až na jednu třetinu a méně. V pokročilém stadiu onemocnění jsou listy růžicovitě nasazené jen na konci větví, podobně i květy. Nemocné stromy bohatě kvetou, ale z květů se vyvine málo plodů. Číšky jsou malé , předčasně opadávají a mají špatně vyvinutá nebo zcela nevyvinuta semena. Někdy nažky zůstávají na větvích po celou zimu, podobně jako suché listy. Charakteristickým příznakem inkoustové nemoci jsou rozsáhle nekrózy kůry na bázi kmene. Odumřelá kůra se odlupuje a pod ni je patrná nekróza bělavého dřeva. Nekrotické a červenohnědé , hnědočerné až inkoustově černé skvrny v podobě jazykovitých výběžků postupují z kořenů směrem nahoru do báze kmene. Podle zjištění se může délka nekrotických skvrn pohybovat od 1 do 138 cm (nejdelší naměřená délka) a šířka je zpravidla od 0,5 do 20 cm. Napadené kořeny vylučují modročernou tekutinu tak intenzivní, že půda je do hloubky 18–20 cm modrá. Při silném poškozeni stromů patogenem stromy prosychají a odumírají. Později u některých stromů listy v různých částech koruny hnědly, usychaly a společně s hnědými odumřelými nedozrálými plody přetrvávaly dlouho, často přes zimu do příštího roku na stromu. Při pokročilejším stadiu nemoci byly vnitřní části větví odlistěné . U většího počtu stromů na kmenech a větvích vyrůstaly nahloučené výmladky (tzv. vlky). Nekrózy na kůře, typické pro inkoustovou chorobu, nebyly u starších stromů se silně vyvinutou borkou zpočátku patrné. Poklepem na kořenových nábězích a bázích kaštanovníků s výraznými příznaky onemocnění , jsme však zjistili „odpařenou“ kůru, kterou bylo možné odtrhnout. Odtržením nebo řezem poraněná kambiální zóna a bělavé dřevo se zbarvovaly červeně. Teprve zcela odumřelá kůra u stromů s pokročilou chorobou se snadno odlupovala od kmenů ve velkých plátech. Bělavé dřevo vykazovalo v těchto ranách silnou nekrózu , zejména na kořenových nábězích a červenohnědé až hnědočerné skvrny, které se od báze stromu šířily jazykovitými výběžky nahoru kmenem . Při odstranění svrchní vrstvy půdy se kolem pařezů, kořenových náběhů a hlavních i vedlejších kořenů objevilo charakteristické inkoustově černé zbarveni půdy . Je způsobeno modročernou tekutinou, která je vyluhována z kořenů stromu napadených původcem inkoustové choroby – houbou Phytophthora cambivora, respektive Phytophthora cinnamomi tak intenzivně, že zbarvuje okolní půdu. Výskyt pravě této nebezpečné inkoustové choroby byl zjištěn v porostu kaštanovníku jedlého na ploše přírodní památky Kaštanka v Nasavrkách .
Jednoznačná účinná chemická ochrana proti inkoustové chorobě dosud vypracována nebyla. Ze zahraničí jsou známy výsledky s aplikaci některých měďnatých přípravků u mladých stromků ve školkách. Bylo zjištěno, že některé přípravky zpomalují infekci, jestliže jsou aplikovány v časných stadiích choroby.
Obecně se však doporučuje vysazovaní kříženců kaštanovníku jedlého odolných proti teto chorobě. Jako rezistentní druh vůči inkoustové chorobu je označován například kaštanovník Castanea crenáta S. et Z, a jeho hybrid Castanea crenáta x Castanea sativa.Ve Francii jsou odolné hybridy uváděny pod jménem Marigoule (tento druh v naší nabídce) , Maraval 74, Vignols 43, Precose Migoule .
Inkoustová choroba:
Onemocnění kaštanovníku jedlého, které se označuje jako „inkoustová choroba“, způsobují houby Phytophthora cambivora ( a Phytophthora cinnamomi ). Obě houby jsou považovány za stejně patogenní. Třebaže původci této choroby nepatří mezi karanténní škodlivé organismy, způsobují na dřevinách tohoto taxonu značné škody.
Prvním příznakem choroby je změna barvy listů a jejich velikosti. Listy u napadených stromů mají světlezelenou barvu,později žloutnou, hnědnou a listy, které usychají, delší dobu přetrvávají na stromech. Olistění koruny je řídké , listy jsou zmenšené , často až na jednu třetinu a méně. V pokročilém stadiu onemocnění jsou listy růžicovitě nasazené jen na konci větví, podobně i květy. Nemocné stromy bohatě kvetou, ale z květů se vyvine málo plodů. Číšky jsou malé , předčasně opadávají a mají špatně vyvinutá nebo zcela nevyvinuta semena. Někdy nažky zůstávají na větvích po celou zimu, podobně jako suché listy. Charakteristickým příznakem inkoustové nemoci jsou rozsáhle nekrózy kůry na bázi kmene. Odumřelá kůra se odlupuje a pod ni je patrná nekróza bělavého dřeva. Nekrotické a červenohnědé , hnědočerné až inkoustově černé skvrny v podobě jazykovitých výběžků postupují z kořenů směrem nahoru do báze kmene. Podle zjištění se může délka nekrotických skvrn pohybovat od 1 do 138 cm (nejdelší naměřená délka) a šířka je zpravidla od 0,5 do 20 cm. Napadené kořeny vylučují modročernou tekutinu tak intenzivní, že půda je do hloubky 18–20 cm modrá. Při silném poškozeni stromů patogenem stromy prosychají a odumírají. Později u některých stromů listy v různých částech koruny hnědly, usychaly a společně s hnědými odumřelými nedozrálými plody přetrvávaly dlouho, často přes zimu do příštího roku na stromu. Při pokročilejším stadiu nemoci byly vnitřní části větví odlistěné . U většího počtu stromů na kmenech a větvích vyrůstaly nahloučené výmladky (tzv. vlky). Nekrózy na kůře, typické pro inkoustovou chorobu, nebyly u starších stromů se silně vyvinutou borkou zpočátku patrné. Poklepem na kořenových nábězích a bázích kaštanovníků s výraznými příznaky onemocnění , jsme však zjistili „odpařenou“ kůru, kterou bylo možné odtrhnout. Odtržením nebo řezem poraněná kambiální zóna a bělavé dřevo se zbarvovaly červeně. Teprve zcela odumřelá kůra u stromů s pokročilou chorobou se snadno odlupovala od kmenů ve velkých plátech. Bělavé dřevo vykazovalo v těchto ranách silnou nekrózu , zejména na kořenových nábězích a červenohnědé až hnědočerné skvrny, které se od báze stromu šířily jazykovitými výběžky nahoru kmenem . Při odstranění svrchní vrstvy půdy se kolem pařezů, kořenových náběhů a hlavních i vedlejších kořenů objevilo charakteristické inkoustově černé zbarveni půdy . Je způsobeno modročernou tekutinou, která je vyluhována z kořenů stromu napadených původcem inkoustové choroby – houbou Phytophthora cambivora, respektive Phytophthora cinnamomi tak intenzivně, že zbarvuje okolní půdu. Výskyt pravě této nebezpečné inkoustové choroby byl zjištěn v porostu kaštanovníku jedlého na ploše přírodní památky Kaštanka v Nasavrkách .
Jednoznačná účinná chemická ochrana proti inkoustové chorobě dosud vypracována nebyla. Ze zahraničí jsou známy výsledky s aplikaci některých měďnatých přípravků u mladých stromků ve školkách. Bylo zjištěno, že některé přípravky zpomalují infekci, jestliže jsou aplikovány v časných stadiích choroby.
Obecně se však doporučuje vysazovaní kříženců kaštanovníku jedlého odolných proti teto chorobě. Jako rezistentní druh vůči inkoustové chorobu je označován například kaštanovník Castanea crenáta S. et Z, a jeho hybrid Castanea crenáta x Castanea sativa.Ve Francii jsou odolné hybridy uváděny pod jménem Marigoule (tento druh v naší nabídce) , Maraval 74, Vignols 43, Precose Migoule .
Informace a obrázky zde uvedené byly převzaty ze stránek slovenských kolegů z webové stránky : www.modrykamen.sk .
Medzi najvážnejších škodcov napádajúcich gaštanové výhonky a listy patria húsenice polyfágnych druhov motýľov, známych aj na iných hostiteľoch. Najčastejšie sa vyskytujúcim škodcom je piadivka jesenná (Operophtera brumata) (Linnaeus, 1758) (Lepidoptera, Geometridae) a piadivka zimná (Erannis defoliaria) (Clerck, 1759) (Lepidoptera, Geometridae).
Plodokaz lieskový (Cydia amplana) (Hübner, 1800) (Lepidoptera, Tortricidae)
Gaštany importované na Slovensko z Južnej a Západnej Európy sú najčastejšie hostiteľmi plodokaza lieskového. Rozpätie krídel tohto motýľa je 16-20 mm. Dospelce lietajú v júni až júli. Jeho vývin často trvá až dva roky. Hostiteľskými drevinami sú gaštany, liesky, orechy, buky a duby. Larvy najčastejšie vyžierajú vnútro opadnutých plodov, ale niekedy môžu spôsobiť škody aj na neopadaných plodoch.
Obaľovač žaluďový (Cydia splendana) (Hubner, 1799) (Lepidoptera, Tortricidae)
Je motýľ popolavej farby, dorastajúci do veľkosti 13 až 18 mm. Larvy sú zavalité, biele alebo ružovkasto sfarbené. Húsenica prezimuje v bielom kokóne v zemi v hĺbke 5 až 8 cm, alebo pod kôrou hostiteľskej dreviny. Kladenie vajíčok nastáva 24 hodín po objavení sa samičiek a prebieha asi v 10 denných intervaloch. Jedna samička môže naklásť až 60 vajíčok, najčastejšie na vrchnú stranu listov. Vývoj trvá 10 až 15 dní. Vývoj larvy pozostáva z 5 instarov a trvá 3 týždne. Húsenice sa presúvajú po listoch a konárikoch, prenikajú do púčikov, cez hilum vstupujú do plodov, ktoré vyžierajú z vnútra. Škodca má jednu generáciu v priebehu roka. Na konci vývoja húsenica opúšťa plod cez 2 až 3 mm otvor a vytvára si hodvábnu komôrku, v ktorej prezimuje.
Poškodené plody znižujú produkciu a vyžadujú starostlivú prebierku úrody.
Plodokaz bukvicový (Cydia fagiglandana) (Zeller, 1841) (Lepidoptera, Tortricidae)
Je to motýľ s rozpätím krídel 13-19 mm. Podobá sa na obaľovača žaluďového (C. splendana), ale má menší kontrast medzi svetlými a tmavšími škvrnami.
Plodokaz gaštanový (Pammene fasciana) (Linnaeus, 1761) (Lepidoptera, Tortricidae)
Je to motýľ s rozpätím krídel 10 až 15mm, predné krídla má slonovinovej až hnedej farby. Hostiteľskou drevinou je gaštan, buk a dub. Motýľ sa objavuje na začiatku leta a lieta za súmraku. Samička kladie vajíčka (až 180) na vrchnú stranu listov. Mladá húsenica prenikne cez čiašku a v bazálnej časti mladých plodov vyžiera dlhé chodbičky. Po 40 dňoch je rast húsenice dokončený, opúšťa čiašku a zakuklí sa. V štádiu kukly ostáva v diapauze pod kôrou hostiteľskej dreviny. Za rok ma jednu generáciu. Húsenica tohto škodcu poškodzuje všetky plody v čiaške, na rozdiel od Cydia splendana, ktorý v priebehu vývinu poškodzuje len jeden plod. Napadnuté plody opadajú predčasne už v júli až auguste.
Nosánik dubový (Attelabus nitens) (Scopoli, 1763) (Coleoptera, Attelabidae)
Samička nosánika pri nakladení vajíčok nahryzáva stopku listov, a tým spôsobuje ich vädnutie. Takto poškodený list sa pomaly skrúca do tvaru cigary, pričom samička do záhybov postupne kladie viacero vajíčok, z ktorých sa liahnu larvy. Rojenie nosánika prebieha od konca apríla do júna. Žerom poškodzuje kvetné púčiky, no listy škody na listoch nie sú značné.
Mínovník dubový (Tischeria ekebladella) (Bjerkander, 1795) (Lepidoptera, Tischerioidae)
Na listoch gaštana jedlého vytvárajú larvy mínovníka dubového bledé, priesvitné míny. Motýľ kladie vajíčka na listy v máji až júni. Larvy vyžieraním spodnej strany listov vytvárajú na nich bledé škvrny.
Hrčiarka gaštanová (Dryocosmus kuriphilus (Yasumatsu, 1951) (Hymenoptera, Cynipidae)
Tento škodca kladie vajíčka na púčiky, zelené alebo ružovo sfarbené hálky sa následne vytvárajú na koncoch výhonkov, listoch a jahňadách. Tieto hálky významne znižujú produkciu a znemožňujú rast výhonkov.
Dospelá samička (dĺžka 3 mm) kladie 3 až 5 vajíčok do vnútra púčika na začiatku leta. Jedna samička môže naklásť až 100 vajíčok.
Hneď ako sa začnú púčiky nalievať, larvy indukujú tvorbu hálky na vyvíjajúcom sa rastlinnom pletive. Larvy sa živia vnútornými časťami pletiva hálky až kým sa behom 20 až 30 dní nezakuklia. Dospelé osičky opúšťajú hálku neskoro v máji alebo na začiatku júna.
Červivosť gaštanov spôsobuje nosáčik gaštanový (Curculio elephas) (Gyllenhal, 1836) (Coleoptera, Curculionidae).
Najviac je rozšírený v oblastiach pestovania gaštana jedlého v Južnej Európe Je to chrobák, ktorého telo dosahuje dĺžku 6 až 8 mm. Navyše má aj takmer rovnako dlhý nosec. Prezimuje v pôde v štádiu lariev, ktoré sa začínajú kukliť až v júli. Dospelé chrobáky sa objavujú v auguste. Po párení začnú samičky zapúšťať vajíčka jednotlivo do plodov. Vyliahnuté larvy poškodzujú jadro plodov. Dospelá larva vyhryzie v stene orieška okrúhly otvor, cez ktorý plod opustí, zavrtáva sa do pôdy a prezimuje. Škodca má za rok len jednu generáciu.
Drevná hmota predstavuje relatívne odolný substrát, keďže je impregnovaná z 20-30% polymérom lignínom. Dostatočnú ochranu pred hubami predstavuje borka s najvyšším obsahom lignínu, naviac ešte impregnovaná suberínovými kyselinami.
Rozklad dreva prebieha zhruba v troch na seba naviazaných štádiách:
kolonizácia substrátu (ktorá trvá asi 2 roky)
hlavná dekompozícia (s dĺžkou trvania až 5 rokov)
konečné štádium (doba trvania 5 – 20 rokov).
Najväčší podiel na rozklade majú trúdnikotvaré a lupeňotvaré huby. Dekompozícia borky hubami je približne päťkrát pomalšia než rozklad dreva.
Hubová hýfa (vlákno) prenikne do dreva na ktoromkoľvek mieste. Jej vrcholová bunka vytvorí vylučovacími enzýmami kanálik.
Huby, ktoré produkujú len enzýmy celulárneho komplexu, spôsobujú deštrukčný rozklad. Drevo je na počiatku načervenané a postupne hnedne uvoľňovaným lignínom. Je krehké, ľahko lámavé až drobivé, často kockovite praská. Hniloba sa nazýva podľa farby dreva – hnedá. Deštrukčný rozklad spôsobujú najmä huby trúdnikotvaré: trúdnikovček, chrastavka, sieťkovec, práchnovček, trámovka, sírovec, hnedák, brezovník, drevokaz, kučierka.
Korozívny rozklad dreva spôsobujú druhy, ktorým enzymatické vybavenie dovoľuje rozkladať vedľa celulózy aj lignín (enzýmami lakázou a peroxidázou). Drevo sa väčšinou presvetľuje, preto sa i hniloba nazýva bielou. Drevo stráca na hmotnosti, nie na objeme, a preto sa kockovite nerozpadá. Korozívny rozklad spôsobuje napr. sivopórovka, práchnovček, lesklokôrovka, trámovka, trsovnica, trúdnik, pevník, trúdnikovec, ale i huby lupeňotvaré – podpňovka, šupinačka menlivá, šupinovec, hliva, klanolupeňovka obyčajná, strapcovka atď. Rozklad pňov hubami trvá 30 – 40 rokov, padlých kmeňov 5 – 20 rokov a je závislý predovšetkým od druhu huby a na drevine.
Tretím typom rozkladu dreva je mäkká hniloba, pri ktorej býva lignín len veľmi málo narušený. K rozkladu dochádza za veľmi teplého a vlhkého počasia, hovoríme o „zaparení dreva“. Hlavný podiel na rozklade majú vreckaté a nedokonalé huby, ako Bisporella monilioides, Endoxyla fagi, Chaetomium pusillum, Valsa, bulgária čierna, drevovček, drevnatec parohatý, trúdnikovec chlpatý a pevník chlpatý.
Lesklokôrovka obyčajná (Ganoderma lucidum (Leyss.ex Fr.) P.Karst.)
Jej plodnice sú zvyčajne jednoročné (niekedy aj 2-3-ročné), s polkruhovým alebo obličkovitým klobúkom a s excentrickým hlúbikom, zriedkavo aj bez hlúbika, bokom prirastené na substrát. Klobúk je 60-100 mm široký, polkruhový, obličkovitý alebo mierne laločnatý, mierne klenutý, pásikavý, pokrytý lakovou lesklou vrstvou, purpurový, purpurovohnedý až čiernohnedý, s okrajom tupým, za mladi bielym alebo žltým. Dužina je najprv žltohnedastá, neskôr plavohnedá, zriedkavo biela, korkovitá, pásikavá, na lome plstnatá. Lesklokôrovka obyčajná rastie v lete a v jeseni na živom i odumretom dreve listnatých aj ihličnatých stromov. Je rozšírená takmer na celej Zemi. Zapríčiňuje belavú, avšak nie veľmi intenzívnu hnilobu dreva. Pre praktických hubárov je bezvýznamná, lebo je nejedlá.
Trsovnica lupeňovitá (Grifola frondosa (Dick.ex Fr.) S.F.Gray.)
Plodnice sú trsovité, 150-400 mm široké a rovnako vysoké. Hrubá kmeňová báza sa rozdeľuje na viac odnoží, ktoré sa opäť delia na veľké množstvo konárikov prechádzajúcich do plochých lupeňovitých klobúčikov. Klobúky sú bočné, vejárovité alebo polkruhovité, 40-80 mm široké, tenké, na okraji laločnato zvlnené, sivožltkasté, sivohnedé alebo sivoolivové, šupinkaté alebo jemne srstnaté. Hlúbiky sú belavé, nepravidelne valcovité. Dužina je biela, za mladi mäkko pružná, v dospelosti kožovito vláknitá. Rastie od augusta do októbra. Mladé plodnice sú jedlé a chutné.
Kožnačka hrdzavohnedá Hymenochaete rubiginosa (Schrad.ex Fr.) Lév.
Plodnice sú kožovité, smerujúce dole, klobúk je rozložený na spôsob skridlíc s úzkymi pásikmi po obvode, okraj klobúkov je žltkastý. Huba spôsobuje pľuzgierovitú hnilobu dubov a gaštanov. Často sa vyskytuje na spracovanom kmeni gaštana, na pňoch a opadnutých konároch. Kmeň zhnedne a vytvárajú sa na ňom čierne pozdĺžne pásiky.
Hlivka červená (Nectria cinnabarina (Tode) Fr. 1849)
Táto saprofytická huba môže byť aj príležitostným parazitom. Pri infekcii spóra klíči a rozrastá sa vysokou rýchlosťou do hostiteľského pletiva. Na odumretej kôre vzniká stróma veľkosti špendlíkovej hlavičky červenej farby. Často vzniká také množstvo peritécií, že sú uložené vedľa seba a vytvárajú súvislú vrstvu. Vyskytuje sa hlavne na mrazom oslabených jedincoch. Aby sa huba ďalej nešírila, treba odstraňovať suché a odumreté konáriky.
Hlinovec šafránový (Hapalopilus croceus (Pers.ex Fr.) Donk.)
Táto nejedlá, ale veľmi pekná huba je u nás chránená. Rastie v období od VI. do X. mesiaca. Klobúk je konzolovitý, 50-150 mm široký, v pôdoryse polkruhovitý, bokom prirastený na substrát, hrubo mäsitý, na povrchu jemne plstnatý, krémovooranžový alebo červenooranžový. Rúrky sú 5-10 mm dlhé, šafranovooranžové. Póry sú okrúhle, 0,4-0,5 mm veľké, šafranovožlté až žltooranžové. Dužina je za čerstva bledooranžová, pružná a šťavnatá, presýtená vodou, za sucha býva krémovohnedastá, tvrdá a krehká. Výtrusný prach je belavý so žltkastým odtieňom. Je veľmi zriedkavý, najčastejšie rastie v lete a v jeseni na živých aj na odumierajúcich duboch.
Ohňovec mohutný (Phellinus robustus (P. Karst.) Bourdot & Galzin)
Plodnice sú kopytovité, so širokým hrbolatým okrajom. Jej povrch je žltohnedý, neskoršie sivý až čierny s rozplývajúcimi sa pásikmi. Dužina je žltá, neskôr hrdzavohnedá. Rúrkovitá časť je červená až hnedočervená. V dôsledku odumierania kambia sa na kmeni vytvára rakovinová rana. Huba napáda živé stromy. Plodnice vytrvávajú na stromoch niekoľko rokov a každoročne prirastajú.
Trúdnikovec chlpatý (Trametes hirsuta (Wulf.ex Fr.) Lloyd.)
Klobúk tejto nejedlej huby je konzolovitý, bokom prirastený na substrát. V pôdoryse je nepravidelne polkruhovitý, 30-120 mm široký, za mladi belavý, neskôr belavosivý alebo zažltnutý, na povrchu hrubo srstnatý a sústredne zbrázdený. Rúrky sú 1-3 mm dlhé, biele alebo slamovožltkasté. Póry bývajú okrúhle, 0,2-0,4 mm veľké, najprv biele, v dospelosti krémové až hrdzavookrové. Dužina je za mladi biela, elastická, za sucha býva krémová a tvrdá. Za čerstva má anízovú vôňu. Výtrusný prach je biely so žltkastým odtieňom. Rastie na odumretom i na živom dreve listnatých stromov. Je všade veľmi hojný. Zapríčiňuje bielu hnilobu dreva.
Sieťkovec dubový (Daedalea quercina (L.)ex Fr.)
Plodnice vytrvávajú niekoľko rokov, ale hyménium nie je vrstevnaté. Bokom sú konzolovite prirastené na substrát (zriedkavo aj rezupinátne), jednotlivo alebo v skupinách strechovite nad sebou. Najčastejšie bývajú polkruhovité alebo podkovovité, 50-150 mm široké, na povrchu zvyčajne ploché, hrboľkaté, holé alebo jemne zamatové; pásovanie je málo zreteľné. Pokožka klobúka je krémovožltkastá až sivá, v starobe niekedy aj čiernohnedá. Rúrky splývajú do anastomózujúcich lamiel, ktoré sú labyrintové, zriedkavo hranato okrúhle, 8-30 mm vysoké, ústia bývajú 1-2,5 mm v priemere, bledokrémové. Dužina je pomerne tenká, 3-5 mm hrubá, korkovitá, pružná, špinavožltkastá, vonia jemne hubovo. Výtrusný prach je biely. Sieťkovec dubový rastie po celý rok na dubovom dreve a zriedkavo aj na dreve iných listnatých stromov. Vyskytuje sa v celom miernom pásme severnej pologule. U nás je v dubových lesoch všade veľmi hojný. Ničí predovšetkým dubové drevo. Jeho mycélium zapríčiňuje intenzívnu tmavo červenkastohnedú hnilobu, ktorá je veľmi deštruktívna. Beľové drevo sa rozkladá oveľa rýchlejšie ako jadrové, ktoré sa rozpadáva pomalšie. Vyskytuje sa v lese všade tam, kde je veľmi vlhké dubové drevo. Mimo lesa ho možno nájsť na skladovanom dubovom dreve, na železničných podvaloch, v baniach a všade tam, kde použili ako stavebný materiál dubové drevo bez predchádzajúceho zabezpečenia. Patrí medzi škodlivé druhy prvoradého významu.
Vileminia ničivá (Vuilleminia comedens (Nees) Maire.)
Na kmeni a konároch sa objavujú pod kôrou plodnice tejto huby. Plodnice sú špinavobiele, matné a po uschnutí popraskané. Ide len o málo škodlivého parazita.
Ryšavec srstnatý (Inonotus hispidus (Bull.) P. Karst).
Na kmeni tvorí veľké plodnice v tvare kopyta s rozšíreným základom. Klobúk je tmavo škoricový, inokedy čierny. Spôsobuje žlto-hnedú hnilobu, ktorá sa výrazne oddeľuje od zdravej časti dreva.
Práchnovec kopytovitý (Fomes fomentarius (L.ex Fr.) Kickx.)
Plodnice sú viacročné, kopytovitého tvaru, bokom prirastené na substrát. Klobúk má 100-350 mm v priemere, na povrchu je koncentricky ryhovaný alebo pásikavý, takmer hladký, bledosivý, sivookrový až špinavo žltkastohnedý, s okrajom bledším, takmer kožovožltým, zaobleným. Povrch klobúka je pokrytý až 2 mm hrubou tvrdou živicovitou kôrou, ktorá je na priereze čierna a lesklá. Rúrky sú vo vrstvách nad sebou, takže celá plodnica okrem tenkej vrchnej časti pod kôrou klobúka a časti pri okraji je zložená z niekoľkých vrstiev rúrok, ktoré sú hrdzavohnedé až hnedé. Každá vrstva je 2-6 mm hrubá. Póry majú 0,2-0,4 mm v priemere, sú okrúhle, často belavé, inak okrové až hnedasté. Dužina je korkovitá, tvrdá, na reze hrubo vláknitá, hrdzavohnedá až hnedá. Výtrusný prach je jasno citrónovožltý. Práchnovec kopytovitý rastie na živých i odumretých listnatých stromoch, najmä na bukoch a brezách, ale aj na duboch, topoľoch, vŕbach a i. Je to vytrvalý druh, ktorý rastie niekoľko rokov od jari do zimy. Nachádza sa v celom miernom pásme severnej pologule. Je to jeden z najobávanejších parazitov horských bukových lesov. Spôsobuje intenzívnu hnilobu napadnutého dreva. Zhnité drevo sa rozpadáva na drobné lupienky a nitky. Tento trúdnik mal v minulosti aj praktický význam. Jeho ľahko a dlho tlejúca dužina sa používala na rozkladanie ohňa.
Ohňovec obyčajný (Phellinus igniarius (L.ex Fr.) Quél.)
Plodnice tejto nejedlej sú viacročné, na substrát bokom prirastené, najprv nepravidelne guľovité, neskôr kopytovité, zriedkavo aj konzolovité, ploché alebo aj rezupinátne. Klobúk má 70-200 mm v priemere, v pôdoryse je polkruhovitý, na priereze nepravidelne trojuholníkovitý. Povrch má hrboľatý, zvyčajne s niekoľkými polkruhovými pásmi. Staršie pásy sú sivastofialové až fialovočernasté, rozpukané, mladšie pásy bývajú plavohnedé alebo škoricovohnedé, často belavo oinovatené. Okraj klobúka je veľmi hrubý, tupý a zaoblený. Rúrky sú vrstevnaté, 3-5 mm dlhé v každej vrstve, hrdzavohnedé až tabakovohnedé. Póry sú jemné, 0,06-0,1 mm v priemere, okrúhle, hrdzavohnedé alebo tmavohnedé, za čerstva plavo alebo škoricovo oinovatené. Dužina je tvrdá, drevnatá, trochu pruhovaná, tmavo hrdzavohnedá. Vôňa je nenápadná, chuť kyslasto horká. Kôra na klobúku takmer nijaká alebo iba málo výrazná. Výtrusný prach je biely. Ohňovec obyčajný rastie po celý rok na živých kmeňoch listnatých stromov, najmä na osikách, vŕbach a topoľoch. Vyskytuje sa niekedy aj na ovocných stromoch. Je rozšírený v celom miernom pásme severnej pologule. U nás je všade veľmi hojný. Z hospodárskeho hľadiska je to jeden z najškodlivejších parazitov našich listnatých lesov. Zapríčiňuje intenzívnu hnilobu dreva živých stromov, najmä v dolnej polovici kmeňa. Drevo veľmi napadnuté ohňovcom obyčajným nemožno použiť ako úžitkové a ako palivo má taktiež zníženú hodnotu.
Sivopórovka tmavá (Bjerkandera adusta (Willd.ex Fr.) P.Karst.)
Plodnice sú jednoročné, rezupinátne alebo častejšie polkruhovité, bokom prirastené na substrát, škridlicovite usporiadané nad sebou. Klobúk je 10-60 mm široký, za mladi páperisto chĺpkatý, neskôr holý, belavý, okrovosivastý, až hnedastý, často tmavohnedo pruhovaný, spravidla vlnovite poprehýbaný. Rúrky sú 2-2,5 mm dlhé, sivé, póry okrúhle alebo trochu pretiahnuté, drobné (2-5 na 1 mm), najprv belavé, neskôr popolavosivé až sivočernasté. Dužina je špinavobelavá až bledookrová, za mladi pružná a šťavnatá, v dospelosti tvrdá a krehká. Výtrusný prach je slamovožltkastý. Sivopórovka tmavá rastie v lete a v jeseni, najčastejšie na dreve listnatých stromov a iba zriedkavo na dreve ihličnatých stromov. Táto huba žije spravidla ako saprofyt na odumretých pňoch a konároch a iba ojedinele prechádza na živé stromy ako saproparazit. Je rozšírená takmer na celej Zemi. Pre praktických hubárov je bezvýznamná, lebo je nejedlá. Zapríčiňuje veľmi intenzívnu belavú hnilobu jadrového dreva.
Sírovec obyčajný (Laetiporus sulphureus (Bull.ex Fr.) Murrill.)
Plodnice sú jednoročné, hrubo mäsité, zvyčajne bez hlúbika, zúženým bokom prirastené na substrát, často škridlicovite nad sebou. Klobúk je 100-400 mm široký, býva buď polkruhovitý, vejárovitý alebo rozlične deformovaný, na vrchnej strane lúčovite vráskavý, oinovatený, za mladi okrovožltý alebo sírovožltý, neskôr žltooranžový, miestami s ružovkastým odtieňom a napokon v starobe bledookrový až belavý. Rúrky sú 1,5-4 mm dlhé, sírovožlté, póry okrúhle, drobné (2-4 na 1 mm), najprv sírovožlté, neskôr žltookrové. Dužina je biela alebo jemne krémovožltkastá, za mladi šťavnatá a mäkká, v dospelosti dosť tuhá, krehká a drobivá, vôňu má príjemne hubovú a chuť trochu kyslastú. Výtrusný prach je za čerstva krémový až slamovožltkastý, po uschnutí bledne a býva takmer biely. Sírovec obyčajný rastie od jari do jesene na odumretých aj živých kmeňoch listnatých stromov. Na dreve ihličnatých stromov sa vyskytuje iba zriedkavo. Veľmi hojný je v teplých lužných lesoch. Je rozšírený takmer na celej Zemi. Kým sú plodnice mladé a šťavnaté, sú jedlé a niektorí hubári ich považujú priam za lahôdku. Z fytopatologického hľadiska je to veľmi nebezpečná huba, lebo cudzopasí na živých stromoch a zapríčiňuje intenzívnu červenú hnilobu jadrového dreva. Stromy, ktoré táto huba napadla, sú určené na zánik.
Klanolupeňovka obyčajná (Schizophyllum commune Fr.ex Fr.)
Plodnice sú bez hlúbika, klobúkaté, bokom prirastené na substrát, často škridlicovite nad sebou. Klobúk je 5-30 (50) mm široký, polkruhovitý, vejárovitý, jazykovitý alebo škľabkovitý, na povrchu plstnato chlpatý, za sucha belavý alebo sivastý, za vlhkého počasia až sivohnedastý, tenký a pružný. Lupene sú riedke, na ostrí rozštiepené a zahnuté, sivastohnedé až mäsovohnedasté, často s fialovým odtieňom, za čerstva pružné a mäkké, za sucha kožovité. Dužina je veľmi tenká, suchá, kožovitá, bez zvláštnej chuti a vône. Výtrusný prach je biely až ružovkastý. Klanolupeňovka obyčajná rastie od jari do zimy na živom, ale najmä na odumretom dreve listnatých stromov. Na dreve ihličnatých stromov sa vyskytuje iba veľmi zriedkavo. Je rozšírená takmer na celej Zemi. Zapríčiňuje bielu vláknitú hnilobu beľového dreva.
MYKOHYRZNÍ HOUBY
Jedlý kaštan přijímá živiny přes mykohyrzní houby , které zprostředkovávají přenos živin na kořenové soustavě. Při výsadbě doporučujeme tyto mykohyrzní houby rostlině zajistit a to buď přirozenou cestou ( kýbl bukové hrabanky při výsadbě) nebo umělou cestou a to přípravkem ECTOVIT . Ideální je kombinace těchto obou způsobů. Přípravek můžete koupit společně se stromkem v našem
e-shopu.E-SHOP
Velice zkráceně můžeme říct, že se jedná o přátelský vztah mezi rostlinou a některými půdními houbami, který vymyslela sama příroda. Ovšem tak jednoduché vysvětlení žádného zvídavého člověka neuspokojí a proto přicházíme s podrobnějším popisem.
KDE JI NAJDEME ?
Řada z nás chodí do lesa a sbírá houby. Jak všichni víme, každá houba vyrůstá z podhoubí a to je právě část, která pro nás může být velice důležitá. Každé podhoubí je totiž tvořeno sítí nepatrných houbových vláken. Tyto vlákna jsou právě naše půdní mykorhizní houby a jsou velice důležité svou schopností napojit se na kořeny rostlin a neustálým růstem.
OROČ JE TATO VLASTNOST AK DŮLEŽITÁ?
Díky této úžasné vlastnosti, kdy se půdní houby napojí na kořeny rostlin, dochází k mnohonásobnému zvětšení kořenového systému. Navíc tato mikroskopická vlákna snadněji přijímají živiny a vodu z okolní půdy a tím je rostlina výrazně lépe vyživovaná, což má za následek lepší růst.
JAK MYKORHIZU ZÍSKÁVÁME ?
Vše začíná v podhoubí. Pokud si ale myslíte, že Vašim rostlinám bude stačit, když půdu obohatíte samotným podhoubím, musíme Vás zklamat. Ono samo podhoubí sice obsahuje různé půdní houby, ale bohužel v tak malém množství, že by zde nebyl žádný znatelný efekt.
JE JEN JEDEN DRUH PŮDNÍCH HUB ?
Právě naopak. Je více druhů a proto odborníci postupně z podhoubí oddělí, rozmnoží a zpracují jednotlivé houby tak, aby vyhovovaly potřebám a požadavkům zákazníků a pěstitelů. Různé druhy rostlin totiž potřebují různé druhy mykorhizních hub a to se docílí jen odborným zpracováním.
JE MYKORHIZA HNOJIVO ?
Ne. Mykorhizní houby jsou živé organismy. Dokáží rostlinu podporovat po celý její život. Toho žádným hnojivem nedocílíte. Hnojivo je důležité, protože i houby z něho mohou čerpat živiny pro svůj růst.
PROČ JI POUŽÍVAT ?
Kořenový systém rostlin ať jakkoliv velký, nikdy nemůže dosáhnout rozsáhlosti sítě mikroskopických vláken půdních hub. Mykorhizní houby se tak dostanou se v půdě i tam, kam kořen nedosáhne. Z toho vyplývá jednoznačný závěr - při použití mykorhizních hub při pěstování našich rostlin dochází k maximálnímu využívání a spotřebě veškerých dostupných živin z půdy.
PROČ JE TO TAK DŮLEŽITÉ ?
Právě to, že mykorhizní houby dodávají živiny a vodu v daleko větší míře, než je běžné, dělají rostlinu daleko silnější a krásnější. I lidé by měli mít dostatečný pitný režim a zdravý životní styl. Oslabený organismus je více náchylný k nemocem a k horšímu zvládání stresu a těžkých životních situací.Naše rostliny jsou na tom úplně stejně. Pokud jim zajistíme co možná nejlepší základ pro jejich krásný a zdravý růst, budou schopni snáz překonat horší období.
CO MŮŽEME OČEKÁVAT PO POUŽITÍ MYKOHYRZNÍCH PŘÍPRAVKŮ ?
- Lepší a vyrovnaný růst rostlin.
- Bohatší a zdravější kořenový systém, který bude schopen ve větší míře čerpat živiny z
půdy. - Větší bohatství květů a plodů
- Nižší potřeba zálivky a hnojení
- Lepší překonání období sucha
- Rostlina nebude trpět při přesazování
- Zpevnění okolní půdy
- Ochrana proti některým půdním chorobám
TAJEMSTVÍ STROMŮ(trocha filosofie neuškodí)
STROM, dřevina s vyšším kmenem a korunou, která je olistěna nebo se dá říci kmen obklopený listy, kde větve začínají v určité vzdálenosti od země. Definice stromu vlastně ani není známa a tak kdybychom chtěli popsat strom někomu neznámému, kdo jej nikdy neviděl, asi by jsme to dělali různými způsoby. Geobotanika což je obor, který se zabývá rostlinou ekologií, považuje za stromy všechny rostliny, které dosahují v urostlém stavu nejméně 4 metry výšky. Potom však bonsai není nebo nemůže být podle této definice stromem a nebo je ? Bude to asi všechno trochu složitější a tak možná trochu mimo naše chápání, jako fungování celé přírody.
Podle některých starých bájí a pověstí však i stromy mají duši, dokážou nám porozumnět a možná k nám i promlouvat ,mají svou vlastní řeč. Po staletí lidem poskytují útočiště,chrání je před horkem a poskytují jim potravu.Vždyť dýchají stejný kyslík a přijímají potravu ze stejné země jako všechny ostatní živé organismy. V konkurenci ostatních jsou stejní jako lidé ,soupeří mezi sebou , který vyroste výše a sebere více světla svému kolegovi vedle,nebo nepustí svého souseda, aby jej přerostl a měl více prostoru pro své větve.
Již od pradávna se lidé chodili ke stromům svěřovat se svými starostmi a radostmi rozmlouvali ke starým dubům a vykotlaným vrbám a kdo ví možná i našli odpovědi které jim stromy nepřímo či snad přímo sdělili. Představa o duchovní síle stromů silně ovlivňovala po celou historii lidského rodu chování lidí k těmto nenahraditeným rostlinám. Živá moudrost stromů nás učí vážit si života a čerpat energii, kterou nám tento rostlinný druh poskytuje.Každopádně nikdo nikdy neprokázal, že by se síla nebo vlastnosti stromů propojovali se sílou a vlastnostmi lidí. Snad právě proto je v lidech zakořeněna víra v ducha a bájnou duchovní sílu stromů a tato víra je s každou další generací předávána dál. Někteří jedinci chodí do lesa objímat stromy které jim předávají sílu, meditují a přemýšlejí o svých problémech , setkávají se pod velkými a košatými stromy a sdělují si tu všechny své starosti a radosti. Když by opravdu mohl po staletích takový strom promluvit ,asi by to bylo na dlouhé vyprávění ,ale kdo ví ,říká se že paměť stromů je obrovská a možná bude věda jednou tak daleko, že bude schopna tyto infomace přečíst ,ale to jsme asi zašli ve fantazii trochu daleko.
Za svůj život jsem se setkal již z více lidmi ,kteří mi říkali, že jim stromy rozumí,že s nimi nepřímo komunikují. Naposledy to byl můj kolega z práce který mi vyprávěl příhodu aniž by tušil, že jsem již několikrát o tomto tématu s různými lidmi jen tak filosofoval. Měli na zahradě ořešák starý asi 30 let ,který dlouhé roky velice málo plodil . Na podzim když zase úroda za nic nestála , když sekal pod ořechem trávu a jen tak pro sebe nahlas si říkal něco ve smyslu, že jestli příští rok zase nic mít nebude ,tak půjde k zemi. Je to již 3 roky a ořešák je každý rok obsypaný ořechy.On mu prostě a jednoduše pohrozil. Může se to zdát úsměvné, může to být náhoda, kdo ví , podobný příběh jsem slyšel již vícekrát před tím.Chtěl jsem touto pravdivou příhodou trochu možná pro některé humorněji přispět také trochu k pověstím a mýtům o stromech.
Stromy nám zkrátka rozumí a proto se k nim musíme chovat s úctou a rozmlouvat s nimi, jenom tak se nám za naši péči odmění .Všechno v přírodě se dříve nebo později dostane do rovnováhy musíme jenom dávat pozor ,abychom svým konáním tuto rovnováhu trvale neporušily a příroda si protiváhu nehledala jinak nebo jinde. Stromy se nemohou bránit jako my, ale i přes to všechno nám dávají k životu mnoho, velmi mnoho.To my stále více ztrácíme schopnost vnímat přírodu kolem nás a dnes už i sami sebe.Není nutno nikam spěchat a stromy to vědí a snad nám možná i opravdu rozumí.